AHOJ, BĚHNO... část 1. (aneb o jednom pokusu uběhnout maraton)

Abychom si to ujasnili hned na začátek: nejsem žádný extra běžec. Jsem fitness trenérka a běhám občas pro zábavu, občas běhám proto, protože si myslím, že bych měla (po Vánocích, znáte to). Co se mojí závodní "kariéry" týče, mám za sebou jednu usmolenou desítku kdysi před pár lety (tehdy jsem pro zábavu ještě běhala každé ráno) a pár spartan raců, protože mě jednoduše lákala představa toho, jak se válím někde v lese v blátě. ;)

No a pak se nějak stalo, že jsem se seznámila s panem Běžcem. A co hloupá děvčata odpovídají na otázku, zda pana Běžce nedoprovodí do Košic na maraton (protože je to přeci hezké město, zatím se tam můžou projít, podívat po obchodech a tak...)?

Hloupé holky odpovídají: "To když už tam pojedu, tak poběžím taky." Jako nápad to vypadalo hezky, nějaký záchvěv nadšení mnou proběhl i při registraci, kdy jsem si já a moje super sebevědomí do kolonky TARGET TIME zadaly 4:00. Ano, 240 minut! Pitomá hrdost, pitomá hrdost a ještě jednou PITOMÁ HRDOST!

A tak je za mě běhna. Tedy běžkyně, aby bylo jasno (obzvláště některým blízkým běžcům, kteří by si mohli náhodou tenhle článek přečíst!)

V čem jasno nemám je struktura mého tréninkového plánu, zato dost přesně vím, jaké kompresní

ponožky si na trať vezmu. Napovím vám - jsou růžové (to abych se panu Běžci neztratila v davu, případně, aby mě dav neušlapal, když by se moje tělesná schránka na 26. kilometru poroučela k zemi). Mám tedy dost slušné vyhlídky. Budu si je držet až do své první zkoušky, kterou bude Olomoucký půlmaraton.

To jsem Vám ještě neřekla, protože to bych nebyla já, abych si dala JEN JEDEN maraton, pche! Já si přeci zaběhnu ještě dva půlmaratony, jednu desítku, jednu pětku (ta se prý nepočítá), jeden Spartan Sprint a jeden Spartan Ultra Beast (pokud tam umřu, nemusím běžet maraton, alespoň nějaká pozitivní zpráva). Zajímalo by mě, jak je možné, že se moje pitomá hlavinka nějakého městského maratonu bojí víc než závodu při kterém budu minimálně 42 kilometrů trpět někde v horách. 

Abych tohle všechno zvládla musím se do té doby dostat na nějaké ideální tempo 5:30 na kilometr. Když jsem si to šla hned druhý den po registraci vyzkoušet na deseti kiláčkách (to je totiž prý taková příjemná vzdálenost), tak jsem to dala. Jazyk na vestě. Přibližně čtyři puchýře. Necítila jsem chodidla a po další tři dny nadávala při jakémkoli pohybu který vyžadoval flexi lýtkového svalu. Ale byla jsem na sebe potichu pyšná, hlasitě jsem jenom nadávala na ty puchýře, lýtka a ze všeho nejpitomější běžecké boty, které to určitě zavinily. Prý to nezavinily, jen já jsem (prý) nemožná a neumím je zavázat, říkal On. Stejně si koupím jiné, abych dokázala, že mám pravdu.

A od té doby běhám. Stále sporadicky. Dneska jsem si na půlhodinky zapnula pás, že si při pondělku dám zlehka pětku, konečný čas 30:50. Tak jsem napsala panu Běžci, že jsem VOSTUDA a musím běhat víc.  Vevnitř mě to nebaví a doufám, že venku to bude lepší. A taky v skrytu duše doufám, že budu venku nějakým zázrakem alespoň o 30 sekund na kilometr rychlejší. No, o víkendu se ukáže. 

Ale nebudu vám lhát, trochu se těším. Je to zvláštní směsice strachu a vzrušení. Možná 20 procent strachu a 80 procent vzrušení, nebo naopak, tím si zatím ještě nejsem jistá. Každopádně se těším, až to budu mít za sebou a budu si moct pyšně říct I DID THIS!

A když to všechno dobře dopadne, tak si dám Aperol Spritz (a čokoládu), tomu se říká v životě balanc. 

xx A. 

MOODBOARD #01

1. Nezapomente se vždy dívat nahoru ke hvězdám místo dolů na špičky svých bot.
2. Nikdy se nevzdávejte práce. Práce je to, co dává životu význam a život je bez ní prázdný.
3. Pokud máte takové štěstí, že najdete lásku, opatrujte ji a nezahazujte ji.

-Stephen Hawking

xx A.

Být sobec.... (je někdy potřeba!)

Určitě ve svém okolí najdete ženy, které vyzařují pozitivní energii. Jsem si jistá, že přinejmenší jedna vás napadne. Znáte ji osobně, nebo sledujete její kanál na Youtube, čtete její blog, nebo sledujete instagram. Na tom nezáleží.  Jedním se vyznačují - jejich osobnost přitahuje. Jejich společnost je vám příjemná, v jejich přítomnosti si přijdete “nabitější”. 

Tyhle ženy ví jednu věc, musí se postarat samy o sebe. Ví přesně, kdy dát samy sebe na první místo, protože nedopustí, aby se cítili mizerně. Uvědomují si důležitou věc - že za to stojí! Mají hezký vztah sami se sebou.

Tohle všechno není nadpřirozená schopnost, je to luxus, který si může dopřát každá z nás. Začněte s tím, že si uvědomíte, na co máte právo.

1. Máte právo říkat "NE!"
Je nemožné udělat štastnými všechny kolem sebe, proto je někdy důležité ujasnit si svoje priority a třeba říct, že ne, nepůjdete pomáhat s výzdobou na oslavu narozenin druhé nejlepší kamarádky vaší sestřenice ze třetího kolene! Nemůžete mít čas a energii uspokojit všechny kolem sebe. Čím dřív se s tímhle smíříte, tím dříve budete spokojenější.

2. Máte právo se rozejít

Nemluvím teď pouze o partnerských rozchodech. Mluvím o všech mezilidských vztazích. Neříká se nadarmo, že jsme takoví, jací jsou lidé kolem nás. Naše prostředí a lidé, se kterými se denně setkáváme nás každý den ovlivňuje. Můžete se neustále snažit být pozitivní, ale pokud kolem sebe budete mít každý den bandu negativních lidí, dříve nebo později se začne podobná nálada přenášet i na vás. Volný čas je věc, která je dnes vzácná. Pečlivě si rozmyslete, komu ho chcete věnovat a co vám ten člověk naoplátku dává. 

3. Máte právo být jiná

Občas se některých věcí vzdáváme jednoduše proto, že díky tomu vyčníváme. Vzdáváme se koníčků, oblíbených knížek, sestřihu, oblíbeného sáčka… Tenhle seznam by mohl pokračovat do nekonečna, ale pojďme si uvědomit jednu všc, kdo je hlavní člověk, kterému se musíme zalíbit? Jsme to MY!

4. Máte právo být sama

Někdy je jediná věc, po které toužítě, strávit čas o samotě. Bohužel se nám to ale nezdá natolik důležité, abychom to použily jako důvod, proč se nechceme účastnit té či oné akce. tak Tak strávíme večer tím, že sedíme s bandou lidí u Člověče napij se, když jsme si chtěly zapálit svíčky a relaxovat ve vaně. Žena, která si sama sebe váží považuje čas strávený se sebou za důležitý.

5. Máte právo selhat

Nikdo jsme se nenarodil vševědoucí. Často kolem vás jsou lidé, kteří jsou starší, zkušenější a budou vám radit, jak máte věci dělat, proč něco nedělat a budou vás varovat, že něco nejde, že to nevyjde a že byste to či ono neměli dělat. Je to jejich právo. A vaše právo je jít, zkusit to a sama si nabít nos, nebo jim naopak ukázat, že když si něco přejete, a když se o to opravdu snažíte, tak to jde. A pokud selžete, je to vaše selhání, ale především vaše zkušenost, která z vás dělá jedinečného člověka. Máte právo na svůj vlastní názor. 

A co z toho vyplývá? Sobectví (občasné) nás nakonec nedělá špatnými, naopak nás dělá lepšími, dělá z nás ženy, které jsou se sebou spokojené, které jsou sebevědomé, které mají vlastní zájmy, názory, dělá z nás ženy vedle kterých je radost žít.

Buďte sobecké!