Life : Rekapitulate

Jsme lidé, neustále se měníme. A je to dobře, protože to znamená, že žijeme. Dosáhnout určitého cíle a rozpoložení a zakonzervovat se v tomhle ideálním stavu do konce života je sice hezká, ale trošku zcestná myšlenka.

Neustále zpracováváme nové podněty, neustále se něčemu přizpůsobujeme. Jediné naše štěstí, že můžeme ovlivnit některé podněty, které do svého života pouštíme. A je na nás, jak je vyhodnotíme, co si z nich vezmeme a jak s nimi naložíme.

Já dělám všechno proto, aby byl můj život plný pozitivních podnětů. Nechci už kolem sebe negativitu, té jsem si zažila dost a já sama jsem dlouhou dobu byla negativní člověk. Myslím tím v přístupu k sobě. Ale nechtěla jsem v tomhle stádiu zůstat. Chtít je důležité, je to začátek, stotožnit se s myšlenkou toho, co chcete.

A pak přijde ona těžší část, musíte na tom začít pracovat. Ono se totiž nic nestane jen proto, že chcete aby se to stalo, bohužel nejsme pohátkové princezny. Nebo bohudík. A tak se holt musíme snažit a musíme dělat všechno pro to, aby náš život byl takový, jaký ho chceme. Protože stěžováním se nikam nedostaneme.

Já se musela poprat v minulosti hned s několika věcmi. Některé se týkaly mé situace v osobním životě, jiné byly trošku psychického rázu. Ale udělala jsem to. A teď jsem spokojená, protože vím, že to všechno nebylo lehké, ale všechno to byly zkušenosti, kterých si cenním, protože ze mě udělaly člověka, kterým jsem teď.

Prošla jsem si různými stádii nenávisti ke svému tělu, od čehož se často všechno odvíjelo. Protože dnešní společnost je na nějakém ideálu postavená. Byla jsem spokojená. Nespokojená. "Nemocná". Více nespokojená. Odhodlaná. Trochu šťastnější. Odhodlanější.

Snažím se propagovat zdravý životní styl, který miluju, nejen u svých přátel, klientů ale teď snad i čtenářů. Je to vášeň, když si uvědomíte, co všechno vám to může v životě dát, jaké sebevědomí, chuť zkoušet nové věci, experimentovat a fitnesss vás posílí jako člověka.

Pět, šest let zpátky bych nepředpokládala, že se fitness stane oblastí, ve které se budu chtít realizovat. A teď, když ťukám tenhle článek, tak mi vedle židle leží zabalená taška, která mi připomíná, že za chvilku bude čas vyrazit, protože dnes je leg day a čeká mě ještě pěkná řádka klientů, kteří se chtějí před víkendem trochu potrápit. 

Ale vezmu to od začátku....
Možná si člověk musí projít vším, aby se konečně našel. A to se mně povedlo. To je bez debat. Kdysi na kraji puberty jsem byla klasické gaučový teenager se zájmem ve spoustě seriálů, sladkosti jsem mohla považovat za samostatnou skupinu v mé výživě. A podle toho jsem taky vypadala! No není se čemu divit, vždyť tělocvik byla u mě hodina natřikrát proklínaná!

Bylo mi 15, 16, chtěla jsem vypadat strašně dospěle a pracovat pro módní časopisy. Dnes jsem ráda, že mě život zavanul úplně jinam. 

Přišla puberta. Módní časopisy. Obrovská láska k módě, značkovému oblečení a prozření, že mé tehdejší já v těch modýlkách vypadalo trošku jinak, než bych si bývala přála. Co slečny v těhle situacích dělají? Začnou držet diety, protože to je přeci nejjednodušší, no ne? Kdo by se chtěl potit? Nějak tak jsem tehdy asi přemýšlela. No ano, šlo to dolů, ale tehdejší idea budu denně jíst maximálně 1200 kcal nebylo nic, s čím by byl člověk schopný vydržet delší dobu a já začínala trošku bláznit, až se doma trošku báli, jak to všechno skončí. Nebylo to nejlepší období, zažila jsem v té době mnoho špatných dní, protože když takovou dietu porušíte, tak si myslíte, že vám skončil svět.

Naštěstí se  i do mé hlavy dostalo prozření a já si uvědomila, že tudy cesta nevede, že počítat každičkou kalorii, kterou dávám do svého těla a vyšilovat, kdykoli to bylo o deset víc než stanovené číslo, nebo zoufalé čekání až na hodinách padne šestá hodina a já se budu moct pustit do večeře, která přede mnou na stole ležela už dobrých patnáct minut a já na ni hladově koukala - to nebyl život.

Byla jsem nadšená, co všechno se mi za několik měsíců podařilo a strašně se bála, že se to může pokazit. Jedna z cenných zkušeností mého života, protože mi to ukázalo, že když něco chci, tak toho dosaáhnu. 

Začla jsem si postupně hledat cestu ven z tohohle bludného dietářského kruhu. Je bludný, protože se držítě, držíte a pak to jeden den nezvládnete, řeknete si kašlu na to a .... Druhý den jsem na sebe o to tvrdější a hádejte co se stane pak? TAKŽE TAKHLE NE, PŘÁTELÉ!

Ke cvičení jsem se dostala postupně. Nejdříve jsem začala s touhou adoptovat zdravý životní styl a k tomu cvičení jednoduše patří. Pro tu dobu jsem si vystačila s párem běžeckých bot a pár DVDéčky s jógou, pilates, které následovaly Bob Harper a Jillian Michaels spolu se Zuzkou Light.

A jak jsem se radovala z prvních svalíků!!

Tak ale co dál? Koho cvičení opravdu chytí a to se stalo mně, si s něčím takovým nevystačí. A tak moje další kroky (podotýkám, že velmi nejisté) vedly do posilovny. Ne, nebyla to klasická posilovna, na tu jsem si prozatím netroufla. Kruhový trénink pro ženy se mi v té chvíli zdál jako asi nejlepší řešení. S tím, co o posilování vím teď, bych tam už nezamířila. Ale pro začátek to bylo ideální. Pak ppřišla ta chvíle, kdy mi skončilo členství a já věděla, že chci něco víc a že bych se ráda cvičení věnovala i profesionálně.

Trenérský kurz byl přesně to, co následovalo. Zpětně si říkám, že bylo celkem troufalé zamířit si to na trenérský kurz bez jakýchkoli znalostí z prostředí posilovny, ale nějak to všechno klaplo. A já tam dostala to, co jsem potřebovala, abych mohla začít pořádně.

Jenom pár týdnů po dokončení kurzu jsem dostala práci trenérky právě ve fitku, kde jsem začínala, v tom dámském, s kruhovými tréninky, nebyla to má vysněná práce, ale už to bylo blízko! Mezitím jsem si sama našla cestu do skutečného fitka, do toho velkého světa jednoruček, nakladeček, bench pressů a leg pressů a to mě změnilo už navždycky.

Ruku v ruce s tím šlo objevování dalších zákoutí zdravého životního stylu, milovala jsem každou minutu, užívala si vymýšlení salátů, svoje zdravé smoothie bowls, plánování jídel, zamilovala se do hodin jógy a myslela si, že tohle už nic nezmění, protože JAK JÁ TO VŠECHNO MILOVALA!

Ale žádná cesta není bez výmolů a tak jich pár potkalo i mě na mé fitness cestě, o které jsem si myslela, že ji nemůže nic pokazit. Mně se najednou začalo kazit spoustu věcí v osobním životě a jak jsem se s tím prala? Ne zrovna zdravým způsobem.... V posilovně jsem trávila veškerý svůj čas, ale zároveň jsem potkala jednu "kamarádku", která je klasifikovaná jako porucha, psychická nemoc. Budu vám o tomhle období vyprávět. A o tom, jak jsem se s ním poprla.

Ale teď jsem to já, neřekla bych, že jsem stoprocentně spokojená s tím, jak vypadám, protože to si ještě bohužel nese pozůstatky těch špatných dob. Ale teď vím, že mám ten správný mindset, že jsem se poprala s tím, co jsem potřebovala s zbytek už je na mě.

Protože to, kde jsem teď v životě je místo, kde jsem šťastná, kde si připadám, že můj život má konečně pevné kořeny a že mám vždycky kde načerpat sílu a to je hrozně důležité.

xx A.